Rozloučení s Etiopií


Než jsem se vydala do Etiopie, trochu jsem se bála, že tu budeme mít i nějaké negativní zážitky, o kterých se píše v médiích.

Naštěstí se to nestalo. Bylo skvělé seznámit se s místní kulturou. Viděla jsem, co všechno UNICEF pro děti dělá. Vím, jak je důležitá Kampaň plyšových hraček IKEA a jak můžeme všichni pomoci zlepšit životní podmínky místních lidí.

Zdá se mi, že Etiopie je zemí extrémů. Něco je tu velice hezké a dobře funguje, a něco je zase špatné, ale všechno to patří k sobě. Lidé tu žijí jednoduše, ale využívají svůj zdravý rozum.

Na letišti mi bylo smutno, protože ten týden hrozně rychle utekl a už se mi začalo stýskat po nových přátelích. Ale vím, že se budu snažit udělat všechno pro to, aby byla další Kampaň plyšových hraček ještě úspěšnější. To je teď můj nový cíl, bude s tím hodně práce, ale mám radost, že můžu pomoci. :)

Anita sits with students in a school

© Katrina Crew

Mé pocity se nezměnily, možná mám tohle místo a kulturu ještě radši. Možná mé srdce ve skutečnosti bydlí v Bahir Daru, a proto je pro mne obtížné se rozloučit. Chtěla jsem se podívat do Afriky a poznat novou kulturu. A teď bych ráda jela znovu do svého nového domova, za milými lidmi, s nimiž jsem se tu setkala.

Doufám, že se sem někdy vrátím a že jsem se neviděla naposledy s Katrinou, Indriasem, Solomonem a dalšími lidmi, kteří tu žijí. Chtěla bych se sem podívat za 2 nebo 3 roky a vidět, jak se Etiopie rozvinula. Co se stane s dětmi, které jsem viděla ve školce?

Loučím se s vámi, milí čtenáři blogu. Děkuji vám všem, kteří jste si četli moje zápisky.
Doufám, že se zas za pár let budu moct přihlásit a mé dobrodružství bude pokračovat, v Bahir Daru nebo jinde na světě. :)

Anita

IKEA and UNICEF partners in front of the Blue Nile

© Katrina Crew

Rozloučení s Etiopií


Nastala chvíle, kdy se musíme rozloučit.

Cesta, místo, lidé, chutě, zvuky, myšlenky, nálady – všechno bylo úžasné. Moc se mi líbil etiopský každodenní život a jsem ráda, že jsem nahlédla do míst, do kterých se běžný turista nedostane.

Takovou příležitost dostaneme jen jednou za život. Proto jsem za ni vděčná a budu mít vzpomínky na celý život.

Chtěla bych za tuto cestu poděkovat organizaci UNICEF, nadaci IKEA Foundation a IKEA, kteří společně připravili program. Pak chci ještě poděkovat svému kolegovi Istvánovi z Budapešti, který mi pomáhal s přípravou na cestu, a Petře Cempírkové, která všechno organizovala. Vždycky jsem se s nimi mohla poradit a pokaždé mi byli ochotní pomoci.

Během cesty samotné nám velice pomáhala Katrina Crew, Digital Communications Manager z IKEA Foundation, byla to “naše máma”.

Velký dík patří Indriasovi Getachewovi, který zorganizoval náš program a poskytl nám spoustu informací. Jeho nadšený přístup nám naše cestování ještě víc zpříjemnil.

A také děkuji řidičům UNICEF, zejména Solomonovi, který nám dělal „bodyguarda“, když jsme někam šly v noci, a měl pořád dobrou náladu, takže v autě bylo vždycky veselo.

A teď se podíváme na malé shrnutí z našich zážitků:

Co bylo pro nás jedinečné, zajímavé, neobvyklé?

    • V Etiopii mají teď teprve rok 2004, podle jejich kalendáře. Takže bylo prima, že jsme byly na týden o 8 let mladší :)
    • Když mladí lidé tančí na moderní etiopskou hudbu, pohybují jen rameny, ale je to neuvěřitelně rychlé a působivé. Smáli se, když jsme to zkoušely napodobit.
    • Kávy se tu vždycky podává vrchovatý šálek.
    • Při pití kávy zapalují vonné svíčky, takže ta chvíle dostane ještě svátečnější atmosféru.
    • Místní obyvatelé nosí zrní v pytlích a nádobí na hlavě, nenosí to v rukou.
    • Na ulici jsou kluci, kteří vám vyčistí boty, když je požádáte.
A boy shines shoes in Ethiopia

© Sara Szabo

 

    • Když má osoba na obraze jen jedno oko, je zlá. Lidé s oběma očima jsou dobří.
    • Spousta chudých lidí nosí na krku medaili s obrázkem matky Terezy. Mají k ní velký respekt. Tou mincí by se dalo také platit, je stříbrná.
A girl wears a Maria Theresa necklace

© Sara Szabo

    • Pokud se u pouličního stánku něčeho dotknete, nesmíte odejít bez nákupu. Když se vám cena nezdá a chcete odejít, prodavač poběží za vámi a začne s vámi smlouvat, dokud se nedohodnete na ceně, která je přijatelná pro vás oba.
    • Koberec na podlaze jsme viděly jen ve školce. Děti si zouvají boty, než si na koberec stoupnou, takže ve „skupinové místnosti“ stojí řada bot. Jinak byla místnost prázdná, neviděly jsme v ní žádné hračky ani vybavení.
Kids shoes

© Sara Szabo

    • Na přechodu mají přednost auta. Když jdou chodci po přechodu, auta na ně troubí a jedou před nimi.
    • Semafory jsou tu vzácné, provoz na složitých křižovatkách řídí policista.
    • Taxíky v Addis Abebě jsou modrobílé Lady. Místní říkají, že jsou velmi silné, jiná auta by si prý se štěrkovými cestami neporadila.
Addis Ababa taxi

© Sara Szabo

Co jsme obdivovaly?

    • Respekt, s nímž děti naslouchaly učitelům při vyučování. Nevykřikovaly a nehádaly se.
    • Spoustu rozesmátých dětí se zářivýma očima.
    • Jejich přátelské chování. Skoro každý se na nás usmíval a mával nám.
    • To, jak tvrdě tu lidé pracují a jakou mají sílu.
    • Jejich přístup k práci. Je tu velká chudoba, ale Etiopané pracují opravdu tvrdě. Z letadla jsem viděla spoustu obdělaných políček.
Cultivated land

© Sara Szabo

  • Spoustu eukalyptů, které mají úžasný léčivý efekt
  • Řidiči si dávají pozor na osoby a zvířata na obou stranách cesty. Když hrozí nebezpečí, zatroubí na ně houkačkou.
  • Kulturní památky, které jsou staré několik století, vypadají nádherně. (Některé budovy nejsou opravené, ale přesto jsou úchvatné).

Co mě naplňuje lítostí?

  • Nedostatečné vybavení ve školách
  • Bosé děti
  • Nedostatek základní hygieny (toalety, možnost umýt si ruce) ve většině škol a restaurací
  • Ani s podporou fondu UNICEF nemá řada dětí možnost se vzdělávat
Kids feet

© Sara Szabo

Proto bych chtěla požádat každého, kdy má možnost pomoci během předvánoční Kampaně plyšových hraček IKEA na podporu vzdělání dětí, aby se zapojil. Z každé prodané plyšové hračky daruje nadace IKEA Foundation jedno euro organizacím UNICEF a Save the Children, které za tyto peníze dosáhnou podobných zlepšení, jaká jsme popisovaly v našem blogu.

Program zásobování vodou ve vesnici Gunda


Ve čtvrtek jsme navštívili vesnici Gunda a místní základní školu, abychom se dozvěděli, jak je místní komunita zásobována vodou.

Děti pro nás měly překvapení. Když jsme přijeli, čekala na nás před školou velká skupina dětí s krásnou kyticí a zazpívaly nám písničku na uvítanou. Úplně nás to dojalo. Potom nám ukázali svou studnu (a to, jak funguje).

Children in Ethiopia pump water from a well

© Judit Kocsis

Child drinks from a well in Ethiopia

© Judit Kocsis

Studna je blízko školy a oni na ni dávají pozor. Je velice důležitá, usnadňuje jim život, protože dokud ve vesnici nebyla, musely ženy a dívky chodit několik kilometrů daleko pro čerstvou vodu. Vodu musely nabírat bosy v potoce, takže si často pořezaly nohy o kameny. Teď mají studnu blízko domova.

A child pumps water from a well

© Judit Kocsis

Každá rodina věnuje 1 birr ( =13 HUF, = 0,04 EUR) měsíčně. Peníze se vložíí na bankovní účet, kde jsou připraveny jako fond pro případ problémů. Studna je 13 metrů hluboká a nabízí čistou a čerstvou vodu 40 rodinám (každá rodina má v průměru 7 členů), takže slouží 280 lidem.

Poté jsme navštívili tradiční dům. Byl moc hezký. Měl společný obývák a ložnici. Děti spí v obýváku, rodiče v podkroví a v domě je oddělená místnost pro ovce. Kuchyně je ve zvláštní budově. V kuchyni nám jedna žena přinesla trochu bavlny, ze které tu vyrábějí oblečení a tašky. Anita a Sara se snažily z ní něco upříst. Byla to legrace, ale Sáře se to docela dařilo. Záchod je taky samostatný a mohou si u něj umýt ruce. To je hrozně důležité, to dřív nešlo.

Two women in Ethiopia

© Judit Kocsis

Sara learns to spin cotton

© Judit Kocsis

A woman shows a string of cotton

© Judit Kocsis

Na konci naší návštěvy nás místní lidé pozvali na piknik a měli jsme příležitost ochutnat různé druhy fazolí a semínek. Přichystali nám tradiční jídlo fir-fir, což je Katrinina nejoblíbenější etiopská specialita: chleba (který vypadá trochu jako palačinka, ale je z lehčího těsta) plněný zeleninovým pyré. Chutná to zajímavě. Chleba je trochu nakyslý a pyré je hodně pálivé. Mně to moc nechutnalo, protože nemám ráda pálivá jídla. Ale uvařili nám výbornou kávu.

A woman serves injera bread

© Judit Kocsis

A woman with dried beans

© Judit Kocsis

Children at a picnic in Ethiopia

© Judit Kocsis

 

Visitors eat lunch with a community in Ethiopia

© Judit Kocsis

Navštívily jsme zdravotní a obchodní projekty v Etiopii


Ve středu jsme zažily další úžasný den.

Brzy ráno jsme se vydaly do Dera Woreda podívat se na zdravotní program UNICEF – Health Extension Program.

Navštívily jsme Gibtsawit zdravotní středisko. Získaly jsme představu o tom, co Etiopie dělá pro zlepšení zdraví s pomocí UNICEF.

Dozvěděly jsme se o různých službách (zdravotnická propagce, výživa pro komunity, vybrané léčebné a preventivní zdravotní služby), které středisko poskytuje.

Community health worker Misa shows her scale for weighing children

Mezi další služby patří:
- očkování,
- diagnostika a léčba běžných dětských chorob, jako je průjem, malárie, zápal plic nebo akutní podvýživa,
- monitoring růstu dětí do dvou let,
- zachování komunity,
- poradenství pro nemocné HIV, testování HIV.

Během naší návštěvy přišel jeden Etiopan a jeden ze zdravotníků (Misa) mu odebral krev, aby zjistil, jestli má malárii nebo ne. Naštěstí byl zdráv. Anita chtěla, aby jí Misa také zkontroloval krev, ale to by trvalo asi 20 minut a neměly jsme čas čekat.

Anita dostala speciální pásku, kterou se měří obvod paže, a z toho se pozná, jestli jsou děti a těchotné ženy podvyživené.

Community health worker Misa measures Anita's arm

Viděly jsme tu také porodní sál, protože při komplikovaných porodech mohou ženy rodit tady.

Pak jsme navštívily základní školu a seznámily se se zdravotním programem pro školu. Děti dostávají informace o základních hygienických zvyklostech (např. Aby si myly ruce před jídlem a po použití toalety).

A community health worker teaches kids about hygiene

Tady jsme viděly “modelovou farmu”, postavenou z místních materiálů. Na hřišti je dezinfekce, děti se učí, jak správně vařit, aby byly zdravější.
Judit and Anita with health worker Misa in a model farm house

Pak jsme šly do další školy. Ve třídě bylo jen základní vybavení, což nestačí. Dozvěděly jsme se, že UNICEF vylepší tuto školu díky penězům z Kampaně plyšových hraček IKEA. (Podlaha je teď jen udupaná hlína, ne beton, židle, stoly a střecha potřebují opravu.)

Sara in a classroom

Odpoledne jsme navštívily několik podnikatelů, kteří mohli rozjet své podnikání díky pomoci fondu UNICEF a vlády.

Lidé, kteří požádají o pomoc a mají vhodný akční plán, mohou získat podporu pro své projekty. Navštívily jsme tři firmy. Jedna z nich byla kavárna, kde jsme ochutnaly proslulou pravou etiopskou kávu.

A woman grinds coffee beans

Dozvěděly jsme se pár zajímavých informací:
- mzda žen, které dříve pracovaly na stavbách, je 8 etiopských birrů na den (105 HUF = 35 euro centů)
- lidé potřebují na živobytí přibližně 600 etiopských birrů měsíčně (7.800 HUF = 26 eur)
- průměrná mzda učitelů je 800 etiopských birrů měsíčně (10.400 HUF = 35 eur)

Když jsme skončily s dnešním programem, vůbec se nám nechtělo zpátky do hotelu, bylo to všechno tak zajímavé, že bychom klidně pokračovaly dál…

Návštěva etiopské školy podporované IKEA Foundation


Milí čtenáři blogu,

Posílám vám čerstvé zprávy z Bahir Daru. Lidé jsou tu velice přátelští. Indrias (specialista UNICEF na komunikaci) a Salamon (řidič a pomocník UNICEF ) nám hodně pomáhají. Naučily jsme se něco říct v amharštině, což je etiopský jazyk (například: děkuji „ameseginalew”, na zdraví „letenachin”, dobré ráno „dena aderik” – když oslovujeme muže – a „dena aderish” – když oslovujeme ženy). Naučily jsme je pár maďarských slov – maďarština jim jde výborně.

Dnes ráno jsme se vydaly do dvou škol poblíž Bahir Daru. Dozvěděly jsme se spoustu zajímavých informací o žácích a učitelích. Vzdělávací systém se od našeho dost liší. Děti ve věku 4 až 6 let ale chodí do školky, podobně jako v Maďarsku. Děti jsou strašně roztomilé. Když jsme se s nimi zdravily a slyšela jsem ty dětské hlásky, povedlo se mi zadržet slzy jen asi na 3 minuty, pak už mi tekly po tváři. Dovedete si to představit? Všichni se usmívají, jenom jedna holka brečí… A to jsem byla já :).

Když jsem si mezi ně sedla, byla jsem šťastná. Děti nám ukázaly své tradiční hry a tance. Sára mně přemluvila a zazpívaly jsme jim pár lidových maďarských písniček. Byla to legrace a dětem se naše improvizované vystoupení líbilo.

Když jsme skončily, Indrias nám řekl, že máme jít do jiné třídy. Byla jsem smutná, protože jsem chtěla zůstat s novými kamarády. Indrias se zeptal dětí, “Co byste řekly tomu, kdyby tu s vámi holky zůstaly?” Děti vypadaly vyplašeně. :)

Navštívily jsme tedy druhou třídu, kde jsme se snažily naučit napsat naše jména.

Zažily jsme spoustu krásných a neuvěřitelných věcí, ale to ještě není konec. Dnes večer nás čeká tradiční etiopskýc tanec s Indriasem a Salamonem.

Proč jsem pyšná na Kampaň plyšových hraček


Ahoj. Jsem Sara Szabo z Maďarska. Jsem pyšná na to, že pracuji v IKEA a že jsem se mohla zúčastnit této skvělé výpravy.

Jsme poblíž Bahir Daru ve škole, kde se díváme, jak učitelé a UNICEF pracují s dětmi, jak se děti učí a jak se díky tomu zlepšují jejich možnosti. Je to pro mě úžasný zážitek.

Jsem pyšná na to, že máme v IKEA Kampaň plyšových hraček a že se jí sami účastníme. Budu motivovat své kolegy, aby se snažili ještě víc, abychom prodali co nejvíc plyšových hraček a získali co nejvíc peněz na tento skvělý projekt.

Chtěla bych poděkovat všem, kteří pomohli zařídit, že tu teď můžu být a vidět ty úžasné děti a tuhle úžasnou zemi.

Příjezd do Bahir Daru, Etiopie


Tak a už jsme v Bahir Daru. Dnes jsme toho zase spoustu zažily.

Po snídani jsme se setkaly s Indriasem Getachewem, který pracuje pro UNICEF jako specialista na komunikaci. Seznámil nás s naším dnešním programem.

Pak jsme šli do kanceláře UNICEF v Addis Abebě, kde jsme si vyslechli velice zajímavou prezentaci Teda Chaibana o tom, co všechno UNICEF v Etiopii dělá.

Ted Chaiban

© Judit Kocsis

Věděli jste například, že Etiopie je třetí nejlidnatější země v Africe? A že tu žije více než 13,5 milionu dětí, kterým je méně než 5 let? Jen 5 % z nich chodí do školky.

To je jedna z věcí, na kterých chce UNICEF v této zemi něco změnit.

Ale dozvěděli jsme se také o tom, co UNICEF dělá:

- pro malé děti i dospívající, a pro zdraví žen

- o důležitosti výživy a bezpečného jídla,

- o zásobování vodou a hygieně

- pro základní vzdělávání,

- pro bezpečné prostředí

UNICEF presentation

© Judit Kocsis

Obědvaly jsme cheesburgery v malé restauraci. Houska byla studená, ale maso bylo opravdové. Pak jsme pily výborný džus z manga, papáji a jahod.

Odpoledne nám letělo letadlo ve 3 hodiny, a málem jsme ho zmeškaly. Podle budapešťského času byla teprve 1 hodina, tak jsme si chtěli dát něco dobrého v letištní kavárně. Klidně jsme pily kávičku, když k nám najednou přiběhl jeden ze zaměstnanců letiště a řekl nám, že do odletu zbývá jen pár minut a že musíme nastupovat.

Naštěstí se nám podařilo rychle projít nezbytnou kontrolou a letadlo jsme stihly včas.

Po 45minutovém letu jsme přistály v Bahir Daru, což je 578 kilometrů daleko od hlavního města, Addis Abeby, a zjistily jsme, že tohle město je staré jenom 25 let!

Ethiopian air

Leží na jižním pobřeží jezera Tana, které je největším jezerem v Etiopii.

Vypadá to tu jako v letovisku, jsou tu krásné palmy, oleandry a mangovníky. Po 20 minutách odpočinku jsme připravily rozhovor s Indriasem o jeho práci pro UNICEF a mluvily jsme o našem programu na další dny.

Pak jsme dělaly rozhovory mezi sebou. Judy byla kameramanka, já jsem byla reportérka a Anitu jsme zpovídaly. Nezapomněly jsme ani na naše kolegy z Česka a Slovenska, protože jsme mluvily o tom, jak budeme informovat o všem, co se tu dozvíme a co uvidíme, zaměstnance v celém našem regionu.

Náš den v Addis Abebě


Dnes jsme toho spoustu zažily.

Byly jsme na prohlídce Addis Abeby. Na hoře Entoto (tady se usadili první obyvatelé) jsme navštívily dva kostely.

Na stavbu prvního kostela byly použity vaječné skořápky. Musely jsme si zout boty, vyslechly jsme příběhy o 4 apoštolech, výtvarných technikách a významu obrazů – velké obrazy v kostele se malovaly za použití přírodních materiálů, například vajec, květin, rostlin. Dozvěděli jsme se, že když má osoba na obraze jen jedno oko, je to zlý člověk, když má dvě oči, tak je hodný. Zajímavé bylo, že tam byl jeden obraz, který představoval ďábla, a oni ho překryli obrazem Ježíše.

Painting of the devil in Mt Entoto church

Na vrcholku hory stojí další kostel, jmenuje se Maryam Church. Vyzkoušely jsme si tam různé instrumenty, jeden z nich se jmenoval “djembe”. Normálně kostely nevyhledávám, ale tyhle dva byly moc zajímavé a měly dobrou atmosféru.

Maryam Church, Mt Entoto

V muzeu jsme viděly věci, které patřily královské rodině: oblečení, šperky, bylo to moc hezké.

Ve 4 hodiny odpoledne jsme šly na oběd. Po cestě nás potkalo „dobrodružství dne”. Dostaly jsme se do jediné části města, kde se nesmí fotografovat, protože tam stojí americká ambasáda. My jsme si ale žádné cedule se zákazem nevšimly a Anita fotila z auta. A pak jsme jely kolem vojáků, a ti nás zastavili. Vypadali dost výhružně, měli velké pušky. Jeden z vojáků vzal Anitě foťák, prohlídl si fotku, vymazal jí, a pak si vzal Anitin pas k prozkoumání.

Když jsme čekali, až voják Anitě pas vrátí, náš řidič všem lidem okolo naši historku vyprávěl a všichni se nám smáli, a za 10 minut se kolem nás vytvořil dost velký hlouček :). Vojáci všechno zkontrolovali a konečně jsme mohli jet dál.

Po obědě (a to by byla další dobrá historka) jsem chtěly vidět Národní muzeum, ale bylo zavřeno, a tak jsme se šly projít do zahrady. Viděly jsme jedno z prvních aut, které do Etiopie dorazily.

One of the first cars in Ethiopia

Anita, Sara and Judit in front of historic car

Ráno jsem zjistila, že jsem si doma zapomněla čtečku karet z foťáku, takže nemůžu přehrát fotky do počítače… Doufám, že to zítra nějak vyřešíme.

Nic není tak jednoduché


Cestu do Etiopie jsme zahájily smutnou zprávou, která nás moc zklamala. Naše české a slovenské kolegyně s námi nemohou jet, kvůli problémům s pasy. Dříve než začnu vyprávět o našich dobrodružstvích, chtěla bych našim českým a slovenským kolegyním napsat, že je nám hrozně líto, že tu s námi nemohou být. Budeme se snažit všechno důkladně a objektivně zdokumentovat. To vám slibujeme :( A pak bychom chtěly moc poděkovat Petře Cempírkové, která naši cestu zorganizovala, za všechnu práci, co s tím měla, a za to, jak nám pomáhala.

V sobotu jsme odletěly do Etiopie. Byl to můj první let.

Africa from a plane window

Náš první pohled na Afriku

Odbavení na letišti nebylo jednoduché. Když jsme měly “check-in” konečně za sebou, zbývala nám jenom chvilička času před odletem. Šly jsem se Sárou na záchod. Co by se stalo, kdybych tu nechala doklady, říkala jsem si. Ale musely jsme spěchat.

Když jsme došly k příchodu k letadlům, nemohla jsem najít pas ani palubní vstupenku. Zpanikařila jsem a vysypala obsah tašky na lavičku. Běžela jsem zpátky na toaletu a hledala doklady. Už jsme měly nastupovat do letadla. Běžela jsem zpět k naší skupince, Judit a Sara hledaly moje papíry v batohu. Snažila jsem se zjistit, kde tu mají Ztráty a nálezy, ale vtom Sara vykřikla: Mám ho! Můj pas a letenka byly celou dobu v mojí tašce.

Me, Sara and Judit on the airport bus

Sára, Judit já v letištním autobusu

Do Frankfurtu jsme přiletěly se zpožděním, musely jsme utíkat, abychom chytily další letadlo, ale nevěděly jsme, z jaké části letiště odlétáme a kam máme jít.

Nakonec jsme letadlo našly včas a všechny jsme v pořádku přistály v Addis Abebě.

Teď si dám sprchu a jdu spát, protože zítra se jdeme dívat po památkách.

Dobrou noc! :)

Welcome to Ethiopia

Sára a Anita

Prečo chcem vidiet Afriku…


Velmi sa zaujímam o vzdelávanie detí u nás i vo svete najme v treťom svete…už od detstva túžim vycestovat do Afriky,a iných vzdialenych miest.takto by som si chcela splnit túžbu..doma mam odsledované rôzne reportáže rôzne dvd o afrike,o tzv tretom svete, o vzdelávaní tam, ako to funguje a rada by som to videla aj naživo, zažila na vlastnej koži… počas štúdia som vypracovala ročníkovu prácu na tému nízkoprahove programi pre deti a mladež, zúčastnila som sa viacerých táborou s detmi z detského domova a detskího krizoveho centra.. pracujem ako dobrovolník vo viacerých organizáciach na pomoc deťom-nizkoprahove kluby(mixklub-pri pentagone), detsky domov, ale aj občasna spolupráca s Unicef, a linkou detskej istoty(ldi)-ldi mi dala ocenenie roka 2009-dobrovolník roka 2009 za moju aktivitu…pracujem ako dobrovolník aj s ľudmi bez domova-v notabene, a som podpredseda združenia Sofia-združenie ľudí s duševnými poruchami-kde sa venujem klientom a ich detom.. bola som na evs(evropska dobrovolnicka sluzba) v belgicku, kde som takisto pracovala s mládežou  v centre pre ne… tento rok-teda minuly rok(2011) ma organizácia Sofia nominovala na cenu Bratislavský dobrovolník roka-v oblasti sociálnej..Preto by som chcela vidieť aj problematiku v iných krajinach ako len na slovensku, a kvôli tomu som sa rozhodla vycestovať do Afriky…Verím, že mi táto cesta veľa ukáže a naučí….