Než jsem se vydala do Etiopie, trochu jsem se bála, že tu budeme mít i nějaké negativní zážitky, o kterých se píše v médiích.

Naštěstí se to nestalo. Bylo skvělé seznámit se s místní kulturou. Viděla jsem, co všechno UNICEF pro děti dělá. Vím, jak je důležitá Kampaň plyšových hraček IKEA a jak můžeme všichni pomoci zlepšit životní podmínky místních lidí.

Zdá se mi, že Etiopie je zemí extrémů. Něco je tu velice hezké a dobře funguje, a něco je zase špatné, ale všechno to patří k sobě. Lidé tu žijí jednoduše, ale využívají svůj zdravý rozum.

Na letišti mi bylo smutno, protože ten týden hrozně rychle utekl a už se mi začalo stýskat po nových přátelích. Ale vím, že se budu snažit udělat všechno pro to, aby byla další Kampaň plyšových hraček ještě úspěšnější. To je teď můj nový cíl, bude s tím hodně práce, ale mám radost, že můžu pomoci. 🙂

© Katrina Crew

Mé pocity se nezměnily, možná mám tohle místo a kulturu ještě radši. Možná mé srdce ve skutečnosti bydlí v Bahir Daru, a proto je pro mne obtížné se rozloučit. Chtěla jsem se podívat do Afriky a poznat novou kulturu. A teď bych ráda jela znovu do svého nového domova, za milými lidmi, s nimiž jsem se tu setkala.

Doufám, že se sem někdy vrátím a že jsem se neviděla naposledy s Katrinou, Indriasem, Solomonem a dalšími lidmi, kteří tu žijí. Chtěla bych se sem podívat za 2 nebo 3 roky a vidět, jak se Etiopie rozvinula. Co se stane s dětmi, které jsem viděla ve školce?

Loučím se s vámi, milí čtenáři blogu. Děkuji vám všem, kteří jste si četli moje zápisky.
Doufám, že se zas za pár let budu moct přihlásit a mé dobrodružství bude pokračovat, v Bahir Daru nebo jinde na světě. 🙂

Anita

© Katrina Crew